První akcí ve školním roce byl opět dobrodružný večer od havraspárského vedení. Tentokrát se odehrával v chatu Za školou a přítomní studenti měli za úkol dostat se skrze zapeklité bludiště až k pokladu.
Celý večer již tradičně zahájil znovuzvolený kolejní ředitel Havraspáru Emanue Tyrs, jenž také dovedl studenty a dva členy profesorského sboru ke vchodu do bludiště, kde se všichni seznámili s jeho pravidly.
Jedním z hlavních pravidel bylo, že studenti a učitelé museli fungovat jako skupina a ne jako nejrůznější malé skupinky a jednotlivci, čímž se posílily mezikolejní vztahy a schopnost se domluvit i ve velké skupině. Na každém postupu se museli společně domluvit a směr, kterým si razili cestu, se určoval podle většiny hlasujících.
Poté už všichni jako jeden vstoupili do bludiště a jakmile tak učinili, nebylo cesty zpět – vstup do bludiště zmizel a oni čelili bludišti bez možnosti úniku. Jediná cesta byla vpřed.
Po pár nezdařilých pokusech, kdy narazili na slepou uličku, se skupina dostala k velice zvláštnímu stromu. Nebyl jako žádný jiný, ačkoliv bylo studentům a profesorům jasné, že se jedná o strom s plody. Jako ovoce to však nevypadalo. Teprve až když přistoupili blíže, poznali, oč jde – muffinovník v celé své kráse!
Utrhnutí muffinů bylo bezpečné, takže se skupina posilnila a pak vyrazila dále na cestu. Při vchodu do dalších slepých uliček týmu alespoň dobře strávilo, a když došli k prvnímu úkolu, který je v bludišti čekal, byli plni sil a mysl jim pracovala na plné obrátky.
Přímo před nimi se nacházely čtyři stojany, na nichž spočívaly čtyři koule v barvách jednotlivých kolejí. Při bližším prozkoumání se ukázaly také symboly na koulích – zvířata, která se nachází v erbech jednotlivých kolejí.
Po nějaké době přišli na to, že když se barvy koule dotkne příslušník koleje, jenž má danou barvu v kolejním znaku, koule se rozzáří. Postupně studenti uchopili všechny koule (kromě nebelvírské, studenti této koleje se bohužel někde vytratili, teď už jsou však opět v pohodlí jejich kolejky, aspoň doufám) a najednou se před nimi zjevil průchod, nímž mohli projít dále.
Radost studentů však netrvala dlouho, protože, jen co urazili nějaký ten kus cesty, se před nimi objevilo několik velkých pavouků. Celá skupina ale, i přes počáteční šok některých členů, zareagovala pohotově a zahnala je pomocí formulky Arania exuma.
Když byla cesta znovu čistá a žádné nebezpečí jim zatím nehrozilo, vydali se dále. Netrvalo dlouho a spatřili na zemi před nimi velký kruh, který byl rozdělen na čtvrtiny, přičemž každá čtvrtina měla jinou barvu a na všech byl jiný počet otisků rukou nohou.
Úkolem studentů bylo přiložit nohy a ruce na otisky tak, aby na žádné barvě žádná končetina nepřebývala ani nechyběla. Nutno podotknout, že tento úkol zabral nejvíce času, neboť byla vyžadována velká koordinace, ale i s touto výzvou si tým poradil obstojně a jakmile všichni stáli na svých místech, mohli projít bludištěm dále.
Cesta jim celkem ubíhala, protože všichni oplývali hovorem a zanedlouho narazili na velký kámen, který jim zatarasoval cestu dál. Když si jej prohlédli zblízka, zjistili, že na kameni se nachází pět formulek kouzel a ve druhém sloupci jsou zpřeházené obrázky charakterizující tato kouzla. To skupině došlo velice rychle, a tak postupně stiskli správné dvojice, kámen se rozbil na dvě poloviny a všichni mohli projít dále.
Po dalších pár minutách chůze konečně dorazili k velkým dveřím s havraním klepadlem, podobným, jako máme my havraspárští v kolejce. A vskutku – jakmile jeden ze členů skupiny zaklepal, klepadlo jakoby ožilo a položil studentům otázku, na níž museli odpovědět, aby se dostali dále. Odpověď však našla studentka ze skupiny vcelku rychle a dveře se s oslnivou září otevřely. Studenti prošli a…
Spadli na tvrdou zem.
Když se rozkoukali, kde to u Roweny jsou, zjistili, že stojí (či leží) před Hagridovou hájenkou. Ve chvíli, kdy se posbírali ze země, nebo jen začali pořádně vidět, si všimli poměrně velké truhly.
Na ni použili jednoduché kouzlo Alohomora, tím truhlu otevřeli a našli v ní pergamen.
Krásný citát od naší kolejní zakladatelky! Opravdu přenádherný kus pergamenu, který už vypadal, že bude muset dobrodruhům stačit. Pak se ale truhla rozpadla na několik menších. V těch byly, jak se později od Emíše dozvěděli, čokoládové galeonky, které se jim budou každý den posílat.
Třešničkou na dortu bylo Emovo zhodnocení večera a také poděkování všem zúčastněným. Stejně tak poděkovaly také slečny Maria a Rock.
A já bych teď chtěla ještě jednou poděkovat všem čtyřem za krásný večer, moc jsem si to užila a jsem si jista, že nejen já. 🙂
Kate Rosewood
Přidejte odpověď