I/Y
Souhlásky
Tvrdé souhlásky – po těch píšeme zpravidla Y
H, CH, K, R, D, T, N
Měkké souhlásky – po těch píšeme zpravidla I
Ž, Š, Č, Ř, C, J, Ď, Ť, Ň
Vyjmenovaná slova – po nich i po slovech příbuzných zpravidla Y
Vyjmenovaná slova po B
BY, BÝT, BYDLIT, OBYVATEL, BYT, PŘÍBYTEK, NÁBYTEK, DOBYTEK, ZBYTEK, OBYČEJ, BYSTRÝ, BYLINA, KOBYLA, BÝK, BABYKA, ZBYNĚK, ZBYŠEK, PŘIBYSLAV a další vlastní jména
Vyjmenovaná slova po L
SLYŠET, MLÝN, BLÝSKAT SE, POLYKAT, PLYNOUT, PLÝTVAT, VZLYKAT, LYSÝ, LÝTKO, LÝKO, LYŽE, PELYNĚK, PLYŠ, (SLYNOUT), (PLYTKÝ), (VLYS), VOLYNĚ
Vyjmenovaná slova po M
MY, MÝT, MYSLIT/MYSLET, MÝLIT SE, HMYZ, MYŠ, HLEMÝŽĎ, MÝTIT, ZAMYKAT, SMÝKAT, DMÝCHAT, CHMÝŘÍ, NACHOMÝTNOUT SE, MÝTO, MYKAT, MYS, SUMÝŠ, PŘEMYSL a další vlastní jména
Vyjmenovaná slova po P
PÝCHA, PYTEL, PYSK, NETOPÝR, SLEPÝŠ, PYL, KOPYTO, KLOPÝTAT, TŘPYTIT SE, ZPYTOVAT, PYKAT, PÝR, PÝŘIT SE, ČEPÝŘIT SE, PÁŘÍ, PYJ, SPYTIHNĚV a další vlastní jména
Vyjmenovaná slova po S
SYN, SYTÝ, SÝR, SYROVÝ, SYCHRAVÝ, USYCHAT/USÝCHAT, SÝKORA, SÝČEK, SYSEL, SYČET, SYPAT, BOSYNĚ, SYCHROV
Vyjmenovaná slova po V
VY, VY-, VÝ-, VYKAT, VYSOKÝ, VÝT, VÝSKAT, ZVYKAT, ŽVÝKAT, VYDRA, VÝR, VYŽLE, POVYK, VÝHEŇ,CAVYKY, VYZA, KAVYL
Vyjmenovaná slova po F
FYZIKA, CHLOROFYL, REFÝŽ, ZEFÝR
Vyjmenovaná slova po Z
BRZY, JAZYK, NAZÝVAT SE, RUZYNĚ
Shoda přísudku s podmětem
1) i – mužský rod životný (Muži se radovali.)
2) y – mužský rod neživotný a ženský rod (Davy tleskaly. Ženy obdivovaly umění.)
3) a – střední rod (Kuřata běhala po dvoře.)
Pouze v čase minulém! V přítomném čase sloveso zpravidla končí na -í.
V případě několikanásobného podmětu má přednost mužský rod životný (Muži a ženy utíkali.), pak ženský/mužský neživotný (Děti a kuřata pobíhaly po dvorku.), také je možnost se řídit podmětem nejblíže k slovesu.
Přivlastňovací zájmena v množném čísle
1) i – mužský rod životný (matčini kluci)
2) y – mužský rod neživotný a ženský rod (matčiny děti)
3) a – střední rod (matčina děvčata)
Pomůcky při psaní
Mě/mně
2. pád: (bez) koho? (bez) čeho? – (beze) mě/mne
3. pád: (ke) komu? (k) čemu? – (ke) mně/mi
4. pád: (vidím) koho? (vidím) co? – (vidím) mě/mne
6. pád: (o) kom? (o) čem? – (o) mně/mi
S/Z/VZ
Existuje pomůcka, jak poznat, zda se ve slovese bude psát S, Z nebo VZ.
S píšeme, pokud je to směr dohromady (stloukl dohromady ptačí budku → z materiálu udělal jednu věc), dolů (shlédl z kopce) nebo z povrchu pryč (smetl to ze stolu).
Z naopak, když se jedná o změnu stavu (zbil někoho → člověk byl ok, pak už tolik ne :D)
VZ oproti S píšeme při směru nahoru (vzrůstající, vzchopit se, vznešený, vzhlížet) a při slov, u kterých to prostě tak je. 😀 (vzpomínka, vztek, vztah, vzkaz, vzhled)
Pak tu máme pro vás dvojice výrazů, které se často pletou:
– sbil X zbil → sbil = postavil, stvořil, dal dohromady (třeba právě ptačí budku); zbil = zmlátil
– shlédnout X zhlédnout → shlédnout = dolů z něčeho (věže, kopce); zhlédnout = seriál, video
– správa X zpráva → správa = silnic, města (někdo něco spravuje = řídí); zpráva = to, co si dnešní mladí pořád posílají přes ty komunikační krabičky (bych to zakázala…)
a k tomu…
spravit X zpravit → spravit = opravit; zpravit = někomu něco sdělit, oznámit
Časté chyby a správné varianty slov/slovních spojení
I. by jsme, bysme → jen a pouze BYCHOM
II. by jste → jen a pouze BYSTE
III. SAMOZŘEJMĚ
IV. kdo z koho → jen a pouze KDO S KOHO
Seznam se bude jistě ještě rozrůstat…