Bývalá péčka se loučí

Zdravím všechny aktivní čtenáře našeho kolejního webu,

dnes mám pro vás něco speciálního 🙂 Článek, ve kterém si můžete přečíst vzkazy, vyjádření, rozloučení bývalých funkcionářů naší koleje. Konkrétně primusky Rock Holmesové a prefektů Kate Rosewood a Sylvestera McShana. Všem jsem jim během pobytu v Děravém Kotli položila stejné otázky a bylo na nich, jak svou odpověď pojmou.

Níže si tedy můžete přečíst jejich slova a společně zavzpomínat.

Rock Holmesová

Ahoj Mag, moc děkuju za možnost vyjádřit se do tvého článku s odcházejícím havraspárským vedením.

Tento vedoucovský odznáček jsem nosila celkem sedm EB let, z toho první rok jako prefekt a dalších šest jako primus. Za tu dobu jsem měla možnost zblízka spolupracovat se čtyřmi dalšími Havránky v různých „kombinacích“ a se dvěma kolejními řediteli. Každá z těch kombinací byla jiná, každá mi něco dala a věřím, že s každou jsme do Havraspáru něco přinesli.

Nejvíce mě na této funkci bavilo vymýšlet (staro)nové věci. Třeba když jsme s emeritním kolejním ředitelem Emanue Tyrsem měli jeden rok úplně stejnou myšlenku, a to přivést k životu skoro už dávno zapomenutou havraspárskou anketu populárních o(z)obností. To si člověk potom užívá jen z toho důvodu, že zjistí, že havraspárské mysli skutečně velmi často myslí obdobně.

Občas samozřejmě nebyla tato spolupráce stoprocentně idylická, ale i menší výměna názorů a názorová různorodost je pro spolupráci na této pozici nevyhnutelná a občas i žádaná. Jediné, co mě na této funkci mrzelo, byla už velmi často zmiňovaná havraspárská neaktivita. Bohužel to ubíjí jakékoli kreativní myšlenky a realizaci nápadů a často to v člověku vyvolávalo doslova nechuť k tomu vytvářet něco nového, protože člověk již dopředu věděl, že se nesetká s odezvou. A tuto odezvu teď nemyslím kladnou či zápornou, ale prostě žádnou. Bohužel ale, což je v lidské nátuře asi běžné, toho, že vy sami nejste tolik aktivní, ač z jakéhokoli důvodu, si všimnou všichni a často vám to dokážou nepříjemně vpálit do obličeje. To je asi jediné, co mě skutečně na této funkci mrzelo a jeden z důvodů, proč jsem se konečně rozhodla to prostě „vzdát“.

Jako poslední bych moc ráda vyjádřila podporu novým Péčkům. Pokud byste cokoli potřebovali, jsem tu pro Vás. 🙂

A pro ostatní Havránky: Pamatujte, že mezi vámi a Péčky je přímá úměra. Přivítejte je a zkuste občas docenit to, co pro Vás dělají. Oni Vás pak zase odmění po svém. 🙂

Rock Holmesová

Kate Rosewood

Ahojky Mag, ahoj havránci! Děkuji za možnost vyjádření k mému funkčnímu období.

Od mého třetího ročníku jsem měla tu čest pracovat jako havraspárský prefekt. Když jsem tuto možnost dostala, neváhala jsem ani vteřinu. Byla jsem nadšenou studentkou a brala jsem to jako příležitost.

A zezačátku jsem byla nadšená i z této práce. Vymýšlení aktivit, plesů, účast na nich. Spolupráce nejdříve s Emem, Rockí a Mari, poté Sylvem a nakonec i s Amelí.

Postupem času jsem však ztratila ten zápal pro práci, i vlivem mudlovského světa nebo neaktivitou v koleji.

Nebudu zde mluvit o havraspárské neaktivitě. Naopak, chtěla bych poděkovat všem, co chodili na akce, účastnili se aktivit a projevili zájem. A taky těm, kdo udělali mé funkční období tak hezkým.

Novým péčkům přeji mnoho úspěchů v práci a pevné nervy. 🙂

Mám vás ráda.

Sylvester McShane

Prefektem Havraspáru jsem se stal ve svém 4. ročníku, tedy ve školním roce 2023, tehdy byl ještě naším kolejním Emík, a setrval jsem ve funkci až do 6. ročníku, kdy jsem se funkce vzdal, takže jsem jím byl tři školní roky, rok a půl v přepočtu na ty kalendářní.

Byly to nepochybně velmi zajímavé roky, leč lehce mrzuté roky, protože člověk viděl úpadek koleje, ještě navíc trochu z jiné perspektivy, než že mu nikdo nečetl jeho články na Havrwebu.

Teď se totiž nově nikdo neúčastnil i jeho kolejních aktivit a akcí 😀 Samozřejmě si z toho dělám trochu legraci, občas se nějaká ta výjimka našla. Například takových rychlosoutěží se účastnilo poměrně dost lidí (čti 3 lidi). Řekl bych, že to byl takový love-hate vztah, kdy na jednu mě bavilo dělat noví aktivity, organizovat akce pro kolej apod., ale na druhou stranu mě pak děsně štvalo, že se nikdo neúčastnil 😀

Ale přesto bych řekl, že to byly záživné tři školní roky a rozhodně na ně budu rád vzpomínat. Na co nejvíce? Řekl bych, že pravděpodobně na mí kolegyně Katí a Rockí, a přirozeně i na oba kolejníky, pod kterými jsem „sloužil“, Emíka a Amelí. Jsou to fakt suproví lidi, se kterými jsme tvořili super tým a vždycky jsme se dokázali povzbudit. 🙂

Sylv

Bohužel nebylo v mých silách získat rozhovor i s odcházející kolejní ředitelkou Amelií Brumm, jelikož se v jejím osobním životě odehrálo až příliš mnoho a nebylo v jejích silách rozhovor uskutečnit. Kdoví, možná se ho dočkáme někdy v budoucnu.

Doufám, že i tak jste si čtení užili a těším se na vás zase někdy, u dalšího článku nebo aktivity tady, na našem kolejním webu.

Vaše Mag 🙂