Nový školní rok

Drazí havránci, tady ještě na skok Kate Rosewood, je mi ctí vás uvítat v novém roce, který je, tak jako předminulý rok, plný změn, tak se na ně asi rovnou vrhneme a nebudeme to protahovat!

Jak již víme, minulý rok nám odešli rovnou dva funkcionáři – Alice Stark z postu prefekta a John van Smith z pozice kapitána famfrpálu. Na jejich místa byly však včera na zařazovací slavnosti dosazeny dvě slečny z havraspárské koleje.
Kate Rosewood na pozici druhé prefektky a Rosemary Ellen Wilde na postu kapitána havraspárského famfrpálového týmu. Více se k těmto dvěma slečnám vrátí můj kolega níže, stejně tak k bývalým funkcionářům. 🙂

Když už jsme zde naklovli zařazovací slavnost, její nedílnou součástí jsou samozřejmě nováčci. Těch letos do havru přišlo jedenáct! Doufejme, že jich tu vydrží co nejvíce. :3 I k těm však vyjde samostatný článek zhruba za týden, až se tu pořádně rozkoukají.

A k rozkoukání jim dopomohla také naše seznamovací akce v rámci havraspárské společenské místnosti. Tam jsme jako kolej přivítali malé havránky. Od nás obdrželi klíč ode dveří kolejní místnosti, tašku první a poslední záchrany, přívěsek a napili se záhadné modré tekutiny.
Dále se všichni představili a ponořili do rozhovorů, při kterých vznikají nová přátelství. 🙂

A teď už přijdeme k více záživné části, ve které předám slovo svému kolegovi – Sylvíkovi. :3

 

Vážení,
vítám Vás ještě jednou v novém školním roce. Věřím, že letos nám vyjde mnohem lépe než rok předchozí, jak ve školním poháru, tak i ve famfrpále. Věřím, že letošní nováčci jsou jistě skvělí lidé, a doufám, že do konce roku jich přežije alespoň polovina :D. Také bych rád poděkoval Katí za to, že mi umožnila stát se tím, kým jsem teď, a také za to, že mi předala slovo. Nebudu to už dále okecávat, vrhneme se na to :).

 

Milí Havránci, starší i mladší,
dovolil jsem si pro Vás k příležitosti obměny funkcionářů připravit s těmi novými rozhovor, ve kterých se představí všem nováčkům, ale také možná prozradí i něco ze svých vizí do budoucna. Jak už jste všichni, doufám, zaznamenali, našimi novými funkcionáři jsou letos – Kate Rosewood, která počínaje letošním rokem bude vykonávat funkci prefekta, a Rosemary Ellen Wilde, jejíž rolí bude zase kapitán našeho famfrpálového týmu. Nebudeme otálet a rovnou se podíváme na čtveřici záludných otázek, kterou jsem si pro ně připravil:

1. Jistě je mezi námi spousta nováčků, kteří tě ještě pořádně neznají. Můžeš se proto nějak představit? Jak to pojmeš, je zcela na tobě.
Katí: „Nuže, jsem hrdá havraspárka, nyní už chodící do 4. ročníku, nenapravitelný knihomol, osoba milující jazyky a snažící se naučit se háčkovat. 😀“

Rosmí: „Pevně doufám, že každému nováčkovi došla, popř. dojde, sovička, ve které se o mé základní existenci dozví. A ještě víc se dozví, když se mě zeptají.
Ráda vás tedy i tady všechny opětovně zdravím! Jsem studentka havraspárské koleje. Před mnoha lety jsem byla na stejném místě, co teď jste vy. Postupně jsem studovala, trénovala, pořádně jsem se starala o kolejní život *usměje se*, pak chvíli jen existovala, odpočívala, možná trochu hloupla, ale nakonec víc moudřela. To vše, abych se dostala zde, před vás, jako nová kapitánka havraspárského famfrpálového týmu.“

2. Jaké byly tvé první pocity, když ses dozvěděl/a, že budeš vykonávat kolejní funkci?
Katí: „Asi něco jako… Počkej, cože?! Jakože já? Opravdu já? Popravdě jsem to nečekala a byla jsem neskutečně nadšená, ač jsem si stále nebyla jistá, zda jsem ta pravá pro to… Ale vzhledem k tomu, že mě oslovili, asi jsem. 😀 Takže mé pocity byly rozporuplné. Pro ty, kdo se dívají na animáky, jsem se cítila a vypadala asi jako Locika, co utekla z věže. 😀“

Rosmí: „Moje první pocity bych pomyslně rozdělila mezi dva okamžiky.
Prvním okamžikem je chvíle, kdy mi byla funkce kapitána nabídnuta. Mohla bych mluvit o úřední sově nebo naopak o zprávě, která by byla peprnější. *šibalsky se usměje* Když tyto detaily pominu (nějaké historky si musím nechat na chladné pozdní večery) a vrátím se k pocitu, tak jsem byla potěšena, že do mě někdo vkládá důvěru.
Druhý okamžik se skrývá ve chvíli, kdy nabídka nabyla své definitivnosti. Abyste rozuměli, věřím, že v koleji jsou studenti, kteří se na tuto funkci hodí o trochu více. Proto mě zajímalo, jak na tom jsou někteří další studenti. V onen okamžik, kdy funkce připadla téměř definitivně mé osobě, tak jsem byla trochu smutná, protože jsem se tiše těšila na nového funkcionáře, ale zároveň jsem byla plná očekávání, protože se tímto otevírala pro mě nová kapitola, kde se něčemu snad přiučím. Zase nějaké učení? Oh, ano! Někdy si od učení ráda odpočinu, ale havraspárská mysl si brzo něco zobákem uklovne. *usměje se*“

3a. Na co se nejvíce těšíš?
Katí: „Na to, že budu moci lidem pomáhat, že se zase dostanu blíž do dalšího skvělého kolektivu lidí, vlastně celkově i na tu zodpovědnost, že budu mít co na práci a tak…“

Rosmí: „Nejvíce se těším, až se dobře najím a v poklidu vyspím! *zasměje se* Možná se snažím vtipkovat, ale jídlo a spánek často souvisí se zdravím, klidem a pohodou každého z nás. A tuto pohodu bych si ráda udržela, případně dle potřeby rozdávala lidem v naší koleji, se kterými budu ráda spolupracovat.“

3b. Čeho se naopak nejvíce bojíš?
Katí: „Asi zklamání? Toho, že nenaplním očekávání, že něco pokazím. Ale chybami se člověk učí a ostatní mi kdyžtak pomůžou, to vím. Takže tím se snažím uklidňovat, ale ten strach tam je. 🙂“

Rosmí: „Jéj. Dobře vím, čeho se bojím, ale asi toho největšího strachu se bojím tak, že se ho bojím i vyslovit. *zamrká* Víc asi neřeknu. Můžeme však na konci roku tiše, jen pokývnutí hlavou, zhodnotit, jestli se můj strach naplnil či nenaplnil. Neboj se, určitě na svůj strach do konce roku lehce nezapomenu.“

4. Plánuješ zavést ve své funkci něco inovativního? Něco co oživí ještě víc kolejní život?
Katí: „No, já rozhodně. :’D Ne tak, budu v té funkci poprvé ve svém životě, tak se budu teprve rozkoukávat a nepředpokládám, že bych najednou vyplodila něco ,,inovativního“. Já sama kolejní život oživuju dost! 😀“

Rosmí: „Kolejní život tvoří každý z nás, takže to jsou opravdu vysoké cíle. *skoro se jí zastaví dech* Přiznám se, že mě malá inovace napadla, ale není primárně vymyšlena na oživení. Jestli však oživí kolejní život, to je ve hvězdách. Nebo v jiné mantice, kterou ovládá náš kolejní ředitele. *zasměje se a zase začne pravidelně dýchat*“

 

Jelikož jsem ale názoru, že by se neměla zapomínat ani ta nejdávnější historie, přichystal jsem si nepříliš odlišný rozhovor i pro funkcionáře, kteří nás na konci minulého roku opustili. Starší z Vás je budou jistě znát, ale pro ty mladší je ještě stručně představím. V minulých letech nosila oba odznáčky našich péčkových hodností Alice Stark. Alinka, jak ji většinou nazýváme, se svojí hodnosti vzdala kvůli osobním i mudlovským důvodům. Na pozici kapitána dlouhou dobu seděl zase John van Smith, který spolu s ní i pár let vykonával jak funkci prefekta, tak i funkci primuse. Johník se své funkce vzdal, protože prostě proto :D. Pro starou funkcionářskou gardu jsem si připravil šest záludných otázek, a zde jsou:

1. Kdy a jak ses poprvé dostal/a ke své funkci?
Alinka: „Úplně poprvé jsem se ke své funkci dostala v roce 2011, kdy jsem byla na EB úplně poprvé. Pod jiným nickem tedy. Dělala jsem jeden EB rok prefekta. A tehdejší kolejní ředitelka si mě prostě vybrala, což pro mě byla veliká pocta. 🙂 Kdybych se měla vyjádřit k současnosti, tak mě oslovil Emík, za což jsem mu neskonale vděčná. Byla to pro mě ohromná pocta. A stát se primuskou, když ostatní funkcionáři skončili, bylo příjemné. Bohužel ten rok se mi moc nevyvedl.“

Johník: „Ke své funkci kapitána nejlepšího týmu jsem se dostal v roce 2015/2016, kdy jsem funkci převzal od Jeka. Jak jsem se k tomu dostal? Asi jsem do toho byl nejvíce zapálený a byl jsem vhodný kandidát, asi 😀 Nicméně jsem dokázal, pokud se nepletu, přivést Havraspár k dvěma famfr pohárům, za což jsem hrozně moc rád 🙂“

2. Jaké byly tvé úplně první pocity ze tvé funkce?
Alinka: „A do p*dele, co s tím budu dělat? *Smích* Ale pak jsem se vzpamatovala a vzala to jako super příležitost. Ale asi lépe uchopit jsem to zvládla až teď, když jsem byla starší. Musím se přiznat, že jsem se i tak trochu snažila, abych mohla být Péčko. 🙂“

Johník: „Jelikož je to již hodně let zpět, tak přesně nevím 😀 Byly pozitivní 🙂 Bavilo mě to hodně, celé roky mě to bavilo, rád jsem zaučoval nováčky, rád jsem vyhodnocoval motivačku a rád jsem dělal statistiky 🙂“

3a. Na co ses v nové funkci nejvíce těšil/a?
Alinka: „Nejvíc jsem se těšila asi na tu možnost spolupracovat s ostatními Péčky a být tu pro havránky. Přeci jen se rady do začátku lépe udělují s odznakem, než bez něj. To si potom přijdete trochu, že lezete Péčkům do zelí. A celkově jsem se těšila na možnost vymýšlet aktivity pro havránky a trávit s nimi čas. 🙂“

Johník: „Na to že budu moct vést tým k výhrám a starat se o něj 🙂“

3b. Čeho ses naopak nejvíce obával/a?
Alinka: „Nejvíc jsem se obávala, že nebudu stíhat, že nebudu mít dostatek času a zklamu tak Emíka a ostatní havraspárská Péčka. Když jsem se dostala do funkce, čekal mě velký milník v mém mudlovském životě – čekala mě bakalářka a státnice. Navíc jsem dodělávala praxe, kterých bylo tou dobou asi nejvíc. Pamatuju si, jak jsem tehdy seděla na posteli po dni na praxi a na konci září vyhodnocovala motivačku. Trvalo mi to tehdy asi dva dny, než jsem to dala dohromady, než jsem si vytvořila systém, ale nakonec jsem to zvládla. Popravdě mi k tomu potom pomohla i mudlovská pandemie, protože kromě příprav a neustálého oddalování termínu zkoušek jsem se mohla v klidu věnovat životu na hradě. 🙂“

Johník: „Obával jsem se, že nebudu schopen vymyslet moc dobrých herních taktik 😀 Což se mi ale podařilo a některé byly dobré a i uskutečnitelné 🙂“

4. Jak by jsi zhodnotil/a své působení ve funkci? Čím si myslíš, že jsi nejvíce přispěl/a koleji?
Alinka: „Své působení bych zhodnotila jako na houpačce – byly lepší EB roky a byly horší. Občas se to s mudlovským životem kloubilo hůř, někdy lépe. Bohužel než vždycky se daří a ne vždycky je možnost věnovat havránkům tolik energie, kolik byste chtěli. Navíc je to někdy neskonale vyčerpávající! *Smích* A nevím, čím jsem nejvíc přispěla. Jen doufám, že havránci na mě nebudou vzpomínat jen v tom zlém.“

Johník: „Já své působení v roli kapitána týmu hodnotím kladně 🙂 Ano, měl jsem několikrát různé rozhovory, i nehezké, ohledně hry a obecně famfrpálu, ale to k této vyšší pozici prostě patří a myslím si, že jsme to nakonec všichni společně zvládli 🙂 Nejvíce jsem myslím přispěl tím, že jsem pomáhal nováčkům, komunikoval s hráči, a společnými silami jsme dokázali získat pár famfrpálových pohárů 🙂“

5. Kdyby jsi dostal/a ještě někdy možnost, zopakoval/a by sis to?
Alinka: „Moje úplně, úplně, úplně první odpověď na otázku by byla „ANO! Jednoznačně!“, ale když se nad tím zamyslím… Bylo by fajn vrátit se do funkce a nejspíš bych nad tím hodně uvažovala, kdybych dostala tuto možnost, ale popravdě nevím, jestli bych si to zvládla zopakovat. Být funkcionářem je náročné. A to nemyslím jen samotnou funkci, ale podmínky pro splnění funkce. Ty jsou z mého pohledu v tuto chvíli náročné. Být funkcionářem je za odměnu za vaši aktivitu, snahu a píli. A ne vždy je možné být natolik aktivní, abyste splnili podmínky, ale především svá očekávání. Navíc se můj osobní život začal ubírat trochu jiným směrem, přehodnotila jsem priority. Z toho důvodu jsem také z funkce sama odstoupila. Chci zůstat jako havránek v kolejce, nechci odcházet, ale vím, že už nezvládám vkládat do Havraspáru tolik energie, kolik si zaslouží, což mě mrzí a což je důvod, proč končím ve funkci. Myslím si, že budu užitečnější jako normální student. 🙂“

Johník: „Mmmmm, asi ne 🙂 Život už je někde jinde a funkci kapitána jsem si užil několik let a netřeba se k tomu vracet, život jde dál 🙂 Já jsem takhle spokojen 🙂“

6. Je zde něco, co bys rád/a vzkázal/a svému nástupci?
Alinka: „Nevím, kdo se do mojí funkce dostane, ale každopádně mu přeju hodně štěstí, pevné nervy a spoustu zábavy. Být Péčkem je úžasné, je super sledovat havránky, jak se snaží, jak se vyvíjí, jak rostou, je to nabíjející pozitivní energií. Ale je to také zodpovědnost. Už nebudeš jen student, ale budeš vidět na akcích a podobně. Přeju ti teda spoustu energie, spoustu nápadů a spoustu krásných chvil. Užívej si funkci plnými doušky a buď hrdý na každého havránka, každý z nich si to totiž zaslouží. :))“

Johník: „Přeji pevné nervy! 🙂 Těším se na spolupráci 🙂 A kdyby bylo potřeba, jsem k dispozici 🙂 Aaaa, hlavně si to užívej 🙂“

 

A mně nezbývá nic jiného než s oběma souhlasit a popřát novým funkcionářům velmi pevné nervy a spoustu štěstí do celého jejich funkčního období. Nicméně i starým bývalým funkcionářům přeji mnoho štěstí do jejich prachobyčejného studentského života a také bych jim chtěl ještě jednou za celou kolej poděkovat za jejich celkovou práci pro kolej. Děkujeme. A také bych jim chtěl osobně tímto ještě poděkovat za báječný první rok, na kterém se i oni podíleli. Děkuji :).

 

Tímto bychom se s vámi oba dva chtěli rozloučit a popřát všem havranům co nejlepší vstup do nového školního roku. Doufáme, že si ho užijete a budete hrdí na to, že jste v naší koleji.
Za redakci Havrwebu
Katí a Sylv