Ahoj Havránci,
přináším vám vyhodnocení uplynulého Téma měsíce a kreativní soutěže s pořadovým číslem dva. Zúčastnily se pouze tři havranice, a tak jim patří velké díky za jejich kreativitu a ochotu se zapojit 🙂
První částí kreativky bylo Podzimní smyslohraní, kdy bylo úkolem zamyslet se nad našimi základními smysly a jejich propojení s podzimem. Druhá část kreativní soutěže pak byla osmisměrka, kterou splnily dvě naše havraní dívky, a to Annleen a Angel – super holky, bez chybičky 🙂
Nebudu dále zdržovat, pojďme se podívat na jejich kreativní okénko.
Annleen Lucas
Zrak – rozhodně krásný barevný podzim, to naprosto miluji! Není krásnější roční období, u nás jsou také pěkná místa, smíšené lesy dělají krásná panorama, v parcích úžasné procházky.. Pro oči velmi uklidňující 🙂
Sluch – Hmmm, asi šustění listů, ať už padajících nebo těch, po kterých člověk kráčí. Kapky deště ťukajících do střešních oken.
Čich – vůně listí, mokré trávy, dřevin… Dřeva připraveného do krbových kamen… podzimní plody, takové kaštany pěkně voní… 🙂 Ale i kouř z lidských obydlí, ten je mi tedy protivný. Načichlý psí kožíšek taky nerada :))
Hmat – hladký kaštan, špinavé mokré psí packy, které se oplachují třikrát denně 😀
Chuť – s podzimem začíná sezóna ovoce Kaki, to máme rádi 🙂 samozřejmě dýňová polévka a jiné ňaminy na Halloween. Více čajíčkuju 🙂
Lucia Janulíková
Podzim je roční doba, která se člověka dotýká všemi pěti smysly najednou — jemně, ale neodbytně. Stačí vyjít ven a oči zachytí tanec barev, které umí jen toto období: žluté javorové koruny, rudé špičky listů a měkké oranžové světlo, jež se rozlévá po krajině jako poslední teplý dotek léta. V uších ti tiše šustí listí, které pod nohama praská jako drobné vzpomínky, a odněkud z dálky se ozývá krákání vran, připomínající, že příroda se pomalu ukládá ke spánku.
Vzduch voní zvláštním způsobem — směsí vlhké země, studených rán a kouřem z komínů. Čich tě vede k tomu, co je skutečné a přítomné: k dýni pečící se v troubě, k jablečným koláčům a koření, které ohřívá duši stejně jako ruce na hrnku čaje. Podzim je hmatatelný. Cítíš ho na kůži, když ti ranní chlad štípne do tváří, i v dotyku teplého šálu, který ti položí kolem krku jako starý přítel. A nakonec je tu chuť — jemná, sladká i kořeněná. Chuť jablek, skořice, medu a všeho, co člověk jí pomalu, s vědomím, že venku už padá tma.
Podzim není jen roční období. Je to smyslová zkušenost. Zpomalí tě, přiměje vnímat, a dá ti pocit, že každý den má svůj tichý, malý zázrak.
Angel de Fox
Když se řekne podzim …
Před mým zrakem se při slově podzim vybaví její barvy, které se rozprostírají všude kolem mě. Stromy začínají pomalu měnit svou barvu, od odstínů zelené se přelévají do žluté, zlatavé, oranžové a červené barvy. Je to, jako by najednou byly tyto tóny daleko výraznější pro naše oči. Snášejí se k zemi a celou ji pokrývají, takže přes ně ani není vidět na ni samotnou. Je to jako kráčet po barevném koberci, plném pestrých barev. Naopak pak nastává kontrast, když se pozvolna plíží všude mlhy a zahalují samu krajinu v jiný, ale krásný svět. I pohled na známé místo, které je ukryté v mlze, je najednou tajemné a zcela odlišné, než jak jej doposud znám. Občas mívám pocit, že dokážu zabloudit a ztratit se.
Když se podzim snažím poslouchat, slyším v něm zvuky, které neslyším během ostatních ročních období. Když se procházím venku, slyším šustění listů pod svýma nohama, občasné zapraskání suché větvičky, na kterou nechtíc šlápnu. Také slyším hlas větru, který si v korunách hraje svou vlastní melodii. Také zvuk deště je jiný, zdá se mi tlumenější a jemnější. Dále dokážu rozlišit i drobnější zvuky, jako je pád kaštanu či žaludu o zem.
Když se snažím podzim cítit, vybaví se mi vůně vlhké hlíny, tlejícího listí, vůně jehličí v lese a také vůně deště, který v sobě nese podzimní chlad. Také se mi vybavuje kouř z komínů, ve kterých se začíná topit, a také vůně ohýnků na loukách a polích. Ale nejsilnější vjem spojený s čichem a podzimem je pro mě spojený s vůní spálené bramborové nati na polích. Je to vůně štiplavá, ale zároveň se sladkým nádechem, připomíná mi dětství, vyorávání brambor a práci na poli. Možná tuto vůni budu mít s podzimem spjatou už navěky.
Podzim lze vnímat i kůží, kdy se ozve lezavá zima, která se zakousne do kůže a už se nechce pustit. Když se dotknu listů, tak se jejich struktura pod mými prsty rozpadne, jako by ji nic nedokázalo zastavit a spěla ke svému konci. Na kůži se však střídá také teplo, když si obleču teplé rukavice či si prsty ohřeji o rozdělaný ohýnek, hned do konečků začne vklouzávat teplo.
Chuť podzimu mám spojenou s chutí jablek, šťavnatých a přitom kyselkavých. Také s teplými nápoji, které zahřejí celé tělo. Ale nejvíce ji mám spojenou s něčím mnohem prostším. Ta chuť je chutí pečených brambor v popelu, které si člověk opeče přímo na poli, když je vyorává. Když se vytáhnou, jsou celé černé a očouzené, ale uvnitř jsou horké a voňavé. Chutnají po kouři a sladkosti, kterou v sobě skrývají právě brambory. A také chutnají po zemi, ve které se pěstovaly. Je to sice jednoduchá chuť, ale zato velice silná a opravdová, která v mých vzpomínkách přetrvává.
Všem třem účastnicím velice děkuji a v nejbližších dnech můžete očekávat sovičku s odměnami 🙂
Dále bych ráda vyzvala všechny ostatní, aby mi napsali do soví pošty, proč se těchto aktivit nechtějí účastnit a jestli je něco, co by je motivovalo se v budoucnosti účastnit. Třeba jaký typ aktivit vás nejvíce baví apod. Budu ráda za každou sovu, tvořím pro vás obsah moc ráda, ale slabá účast mi tuto radost trochu kazí.
Děkuji a mějte se krásně.
Vaše Mag
Přidejte odpověď