Zdravíčko Havránci,
týden nám uběhl jako voda, a tak přicházím s vašimi příběhy, které jste zažili za Váš první týden na hradě. I když byl týden jistě velice náročný, jelikož výuka nám pokračuje, zúčastnili se 4 Havránci.
Témata, na které jste mohli psát byly:
1. Váš první týden na hradě
2. Váš první týden ve výuce
3. Váš první týden v kolejce či pro navrátilce opět v kolejce
Jednotlivé odpovědi našich Havránků a Havránčat naleznete níže společně s jejich jménem, pokud souhlasili se zveřejněním.
Vilma LeFay
Když jsem poprvé spatřila zdi hradu byla jsem ohromena jeho půvabem a mohutností, představoval pro mě jednu velkou záhadu, která čeká na rozluštění. Až do zařazení jsem byla hodně podobná větru, chvíli tady chvíli tam. A tak jsem poznávala tajemství ukrytá v místě na které jsem se tak dlouho těšila, a které doprovázelo mé sny. To byl můj první týden na hradě, vlastně když nad tím tak přemýšlím po Slavnostním zařazování jsem se trošku uklidnila, no tak dobře, přiznávám se že jsem při prvním vstupu malém rozbila kolejní dveře jak jsem byla šťastná ale… už jsem tolik necestovala hradem a svůj čas trávila především v kolejce. Úžasné místo plné úžasných lidí, se kterými je vždycky radost dát se do konverzace. Jenže i takové bezstarostné období, které patřilo jen klábosení má taky konce. Né že by tyto okamžiky vymizely, to vůbec ne. Jen nastalo období na které se mnoho z nás těšilo, první týden výuky. Můj první výukový týden nezačal zrovna nejlépe. No.. vlastně jsem ze tří předmětů dorazila pouze na jeden. Kouzelné formulky jsem zvládla s přehledem a moc jsem si je užila . První hodina Astrovědy pro mě však kvůli mudlovské povinnosti byla nedosažitelným cílem a Opčm ? Na to se radši ani neptejte, né jen že jsem si spletla den jeho konání ale i hodinu. Tak toto jsou mé první týdny. Vskutku zajímavé a plné poučení, krásných chvílí a záhad.
Shira Ruden Yaiko
A je to tu. Opět jsme úspěšně přežili prázdniny jež bývají rok co rok šílenější a šílenější a s klidem jež nás naplnil když jsme nastoupili do spěšného vlaku na nástupišti 9¾ jsme se vydali zpět do našeho domova. Na hrad. No jízda vlakem byla bezva až na fakt že když jsem se po x hodinách probudila kolem leželi všude obaly od všech možných sladkostí….Mno…jak typické *plácne se do čela* ani mi nic nenechali hrůza. Na druhou stranu, alepsoň jsem to pak nemusela uklízet *škodolibý úsměv*. Když jsme se dotrmaceli na hrad všichni byli dost unavení z cesty a tak se hned rozutekli do rodných hnízd svých kolejních místností, kde se poté projevilo, kdo je skutečně unavený a kdo to celou dobu jen předstíral a má najednou energie na rozdávání :D. Nehledě na to že jsme byli na hradě sotva pár hodin hned po ranní snídani jsme se s klukama vydali zatrénovat na hřiště. Ať se to zdá či ne, sotva jsme přijeli, zápasy už jsou na dohled. K večeru jsme se všichni připlazili do Velké síně plni očekávání, kdo letos zavítá pod naše křídla. Po chvilce bylo po zařazování a my získali naprosto skvělé sympatické nové tváře jež jsme hned následujícího dne přivítali i na naší slavnosti v kolejce. A je to tu … začátek školy, čas ubíhá neúprosně a začal maraton přihlašování na hodiny… občas až smrtelný, někteří studenti by vás pro přihlášení na vyhlédnutou hodinu ušlapali. Skončila jsem nakonec s 9 předměty což je krásné číslo pro sestavení rozvrhu z občas překrývajících se tříd kam byste chtěli.
Po víkendu nastal první týdne učiva se spoustou úvodních hodin. Chtě nechtě jsem si uvědomila, kolik jsem toho stačila za ten krátký čas prázdnin zapomenout…no… nevadí…stává se.
Sylvester McShan
1. Můj první týden na hradě a v kolejce
Tahle dvě témata rovnou spojím, protože si upřímně nepamatuji, že bych byl na hradě jako novic déle než tak dva dny. Zpočátku to byl jeden velký zmatek – sotva jsem si zvyknul na Kotel a hned po mě bylo chtěno, abych si navyknul na prostory hradu. První dny jsem teda hlavně zkoumal, co všechno tu nenajdu. Proklikal jsem snad veškerá zákoutí, která se zde dají najít, a našel tak kdejaké věci 😀 Ono je to vlastně i něco jako neléčitelná nemoc, do teď furt překlikávám zběsile stránky a prohlížím si nejrůznější věci.. nechtějte vědět, co všechno jsem už viděl 😀 😀
A co se týče kolejky? To už si popravdě ani moc nepamatuji. Jsem si ale jistý, že jsem do kolektivu zapadnul poměrně rychle, možná hned další den po zařazovací slavnosti. Vzpomínám, jak jsem byl přímo nadšen z toho, jak skvělí lidé jsou v Havraspáru 🙂 Řekl bych, že jsem se s většinou koleje vcelku rychle spřátelil, s některými staršími jsem se dal do řeči až letos, a někteří ani nevím, že existují 😀 Ale to tak bude pravděpodobně všude 🙂
2. První týden ve výuce
Popravdě vůbec nevím, co k tomuhle mám říct, nic zas tak převratného se v tento týden nestalo. Normálně jsem měl tři předměty, pravda – viditelné rozdíly mezi nimi byly (třeba věštění bylo takové poklidové, formule byly akční a na dějinách jsme byli jen ve třech), ale nic revolučního 😀
Kate Rosewood
První týden v Bradavicích a tedy v koleji je vždy o zvykání, řekla bych. O zvykání na hrad, možnosti, které nám nabízí, na nováčky, samozřejmě. Mluvím teď o týdnu, kdy už jsou všichni zařazení, ale výuka zatím neprobíhá.
Já si tedy tento týden většinou užívám, pokud probíhá v klidu a není zde nikdo, kdo by ten seznamovací týden negativně ovlivňoval. Baví mě sledovat jak úplné nováčky tak navrátilce. Možná je to i tím, že se ráda seznamuji s dalšími lidmi, alespoň na EB tedy, a musím říci, že bavit se s lidmi z Havru je vždy radost, neboť jsou neskutečně milí, podrží, poradí… Ach. 😀 Více asi komentovat nebudu, protože tu z toho nechci udělat úplnou vylévárnu srdce… 😀
Mockrát všem děkuji za vaši účast a věřím, že se brzy setkáme u dalšího tématu,
Mari
Napište komentář