„Ano, ovšem,“ řekl stařec. „Jistě. Myslel jsem si, že už brzy přijdete, Harry Pottere.“ Nebyla to otázka. „Máte oči po matce. Připadá mi to jako včera, kdy si tu u mě kupovala svou první hůlku. Dlouhou deset a čtvrt palce, z vrbového dřeva, a když s ní mávla, úplně to zasvištělo. Na zaříkání to byla výborná hůlka!“
Pan Ollivander přistoupil blíž k němu a Harry si přál, aby aspoň zamrkal; ty stříbrné oči mu trochu naháněly strach.
„Zato váš otec se rozhodl pro mahagonovou hůlku, pružnou a dlouhou jedenáct palců. Bylo v ní trochu víc síly a výtečně se hodila na přeměňování. Tedy, řekl jsem, že váš otec se pro ni rozhodl – po pravdě, hůlka si samozřejmě vybírá kouzelníka.“
Tímto úryvkem z tobě jistě dobře známé knihy bych tě chtěla uvítat v prvním Tématu týdne, které se věnuje hůlkám a jejich poutu s kouzelníkem.
Jak už Alice psala v úvodní sovičce minulý víkend, každý týden můžeš zde na webu najít článek, který se bude věnovat nějakému tématu, bude doplněn o soutěž či zamyšlení a třeba se v něm dozvíš i něco nového. Po uplynutí týdne budou soutěže vyhodnoceny v novém článku a tobě zaslány safírky a případně i jiné odměny. Oproti loňsku máme malou změnu, vždy jeden z nás (Alička, John, náš pan kolejní Emanue a já) bude mít na starost jeden týden v měsíci a soutěže v něm, nebudeme to „mixovat“ 😀
Za tvou účast budeme moc rádi.
Hůlka jako společník
Hůlka není jenom proutek, který někdo orval z náhodného stromu, klacík, který je snadno nahraditelný. Je to součást kouzelníka a jeho věrný společník. Přijít o hůlku je horší než ztratit ruku (jaké ponížení a děs se objevil v očích Luciuse Malfoye, když po něm Voldemort chtěl tu jeho). Přestože někteří mocní kouzelníci a čarodějky dokáží kouzlit pouhými gesty, pro nás obyčejné študentíky je hůlka nezbytností. A tak jsme všichni ještě před cestou na nástupiště 9 a 3/4 zamířili do Příčné ulice k panu Ollivanderovi, jehož rodina vyrábí hůlky již od roku 382 př. n. l. A to je úctyhodné! Hůlka bude s námi spojena až do naší smrti (a většina kouzelníků bývá s tou svou pohřbena). Proto také hůlky, které máme poděděné nebo od někoho půjčené, nemusí s námi příliš spolupracovat. O hůlku můžeme ale přijít i při souboji (ne tom přátelském, tom skutečně vážně míněném). Pak se hůlka spojuje s kouzelníkem, který v souboji zvítězil. Snad nás nikoho něco takového nepotká. A jaké tedy máme možnosti pro výrobu hůlky?
Dřev, ze kterých může být hůlka vyrobena je celá řada. Využívá se dub, trnka, vrba, bez (vzpomeňme na slavnou Bezovou hůlku, bezu se přisuzuje obzvlášť účinná magická síla), cesmína, hloh, ořech, jasan, mahagon, tis (z toho měla být Voldemortova hůlka, tis byl totiž dříve v Británii jeden z mála stále zelených stromů a byl proto symbolem smrti a znovuzrození – tedy nesmrtelnosti, po které Voldy tolik toužil), kaštan, cypřiš (ten používali hlavně vyznavači černé magie, protože cypřišové dřevo bylo spojováno se smrtí), jilm, třešeň, bříza (z té je třeba ta moje)… Možností je skutečně mnoho. Vždy se ale jedná o magické dřevo (často ho poznáme podle přítomnosti kůroleza). Každé dřevo má nějaké své vlastnosti, míru ohebnosti, každému sedne do ruky něco jiného. Roli hraje i délka dřeva, hůlky mají rozpětí mezi 8 a 13 palci.
Co ale tvoří magické jádro, to, co podporuje magické schopnosti dřeva? Jedná se o vzácné substance, které získat je někdy skutečně nesmírně riskantní. Bývají to pera ptáka fénixe, žíně z testrálích či jednorožčích ohonů, blána z dračího srdce, ale můžeme potkat i hůlku s vlasem víly. Výrobce hůlek by ale nikdy neměl kouzelnému tvoru při získávání substance jakkoliv ublížit. Já měla to štěstí, že jádro mé hůlky tvoří pero fénixe, které bylo nalezeno uvolněné (žádné škubání!). A jaká je ta tvoje hůlka?
Historické okénko
Někteří antropologové zastávají názor, že jeskynní malby z doby kamenné, které znázorňují postavy s proutky v rukou, mají být náčelníci kmenů – a hůlky mají symbolizovat jejich moc. To je pochopitelně jen domněnka, důkazy existence hůlek najdeme ve starověkém Egyptu. Na mnoha nástěnných malbách jsou znázorněni kněží, kteří drží malé hůlky. Další podoba hůlky se objevuje v řecké mytologii. Hermes, posel bohů (a sova Percyho) nosil okřídlenou hůl obmotanou dvěma hady, caduceus. Tu převzali lékaři jako symbol moudrosti a léčivých schopností. Hůlky měli i keltští druidi, pro každou ze sedmi stavů svého kněžství měli speciální hůlku.
(informace převzaty z knihy Kouzelný svět Harryho Pottera od Davida Colberta)
Otázka týdne
Jaká je tvoje hůlka a proč si vybrala zrovna tebe?
Odpověď prosím pošli do mé (Yenna von Everec) soví pošty do nedělní (8.3.) půlnoci. Pokud nechceš, aby tvoje odpověď byla zveřejněná v článku, prosím připiš to. Za odpověď ti připíšu 20 safírků, které můžeš v kolejce směnit za věci z Příčné.
Soutěž – komu tahle hůlka patřila
Poznáš majitele těchto pěti hůlek? Odpovědi prosím posílej do mé (Yenna von Everec) soví pošty do nedělní (8.3.) půlnoci. Za každou správně určenou ti pošlu 10 ks krmení 🙂
1.
2.
3.
4.
5.
A to je od mé maličkosti vše. Děkuji ti za přečtení, budu se těšit na tvé sovičky a přeji ti krásný týden 🙂
Yenna
Napište komentář